Asi každý rodič chce, aby z jeho potomka vyrostl platný člen společnosti. K tomu však patří i fakt, že se musí naučit to, že každý z nás má nějaké povinnosti. A ty musíme plnit, ať už se nám to líbí, nebo ne. Jak to ale naše dítě naučit?
Jednou z nejsnazších věcí je úklid. S tím můžeme začít zhruba kolem tří let věku, kdy už je naše ratolest schopná to pochopit. Je samozřejmé, že jí nenecháme hned smýčit celý pokoj, ale můžeme začít například tím, že uklidí hračku, se kterou si dohraje, na své místo (pokud tam dosáhne, samozřejmě). Jak bude růst a jeho schopnost chápat i motorické dovednosti se budou rozvíjet, můžeme postupně přidávat další a další povinnosti.
To vše zní sice jako skvělý plán, ale přináší sebou jednu otázku: jak zařídit, aby to dítě bez odmlouvání plnilo? Máme dvě možnosti. Můžeme zkusit takzvanou hrubou sílu. To samozřejmě neznamená, že jej budeme bít, ale spíš přístup typu: dokud si to neuklidíš, nebudeme si hrát/nedostaneš svou oblíbenou pochoutku, a podobně.
Na první pohled se může zdát, že tento způsob je poměrně efektivní v tom, jak přivést vašeho potomka k tomu, aby pochopil, že některé věci se zkrátka musí dělat, ať už se nám to líbí nebo ne. A zdálo by se, že je to skvělá průprava na dospělý život. Má však jeden nedostatek: zeptejme se, co vlastně dítě učíme?
Neučíme ho tomu, že dané věci se zkrátka musí udělat a povinnosti je třeba plnit, ale učíme jej vyhýbat se trestu. A věřte, že pokud váš potomek najde způsob, jak svou práci „ošidit“ a trestu se vyhnout, pak ji využije. Například věci místo do skříně nastrká pod postel. A co ho to učí do života? Dělat věci s co nejmenší námahou.
Je tu ale i druhý způsob: za splnění povinností jej odměníme. Stačí maličkost, důležité je, že dítě má pocit, že to udělalo skutečně dobře. Místo, aby své povinnosti šidilo, je bude plnit co nejpečlivěji, aby dostalo svou odměnu.
A co vy myslíte, který přístup je lepší?