K tomu, co lidé ve vyspělé společnosti nesmí v žádném případě postrádat, patří i nějaké to bydlení. Někdo sice může bydlet lépe, zatímco jiný hůře, někdo může mít dům, který připomíná palác, zatímco jiný třeba jenom jedinou skromně zařízenou místnůstku, ale každý potřebuje místo, kde by mohl svou hlavu složit. A pochopitelně nejenom hlavu.
Jenže není obvyklé, aby toto někomu jen tak spadlo do klína. Jistě, někdo může žít u rodičů tak dlouho, až tito skonají, a pak po nich jejich příbytek zdědit, někdo může dědit třeba i po některém jiném příbuzném, ale daleko obvyklejší je, že chce-li žít člověk ve vlastním, musí si svůj dům nebo byt koupit.
Vzhledem k tomu, jak široká je u nás nabídka nemovitostí, by s tím neměl být problém. Každý by si měl poměrně lehce přijít na své. Jenže tomu tak nebývá, a sice z toho důvodu, že se nemovitosti prodávají za vysoké částky, za peníze, jež obvykle přesahují možnosti mnohých z nás.
A tak se to někdy řeší hypotékou, tedy půjčkou, kterou si člověk na koupi nemovitosti vezme a pak ji splácí po dlouhou řadu let. Jenže jsou lidi, jimž ani toto řešení nevyjde a byt do soukromého vlastnictví si ani na hypotéku nekoupí, protože se hypotéky už dnes neposkytují ve stoprocentní výši hodnoty kupované nemovitosti a nejeden z nás nemůže zaplatit hned zkraje ani chybějící peníze, případně dokonce někdo vzhledem ke své finanční situaci nedostane ani hypotéku jako takovou, protože by ji podle mínění bankovních úředníků nezvládnul splácet.
A v takovém případě se hodí hypotéka na družstevní byt. A to proto, že se družstevní byty prodávají levněji než byty soukromé, i když člověku prokazují velice podobné služby, a tudíž na ně spíše někdo má.
Ovšem kupuje se tu ne byt jako takový, ale pouze podíl na družstevní nemovitosti, a proto se tato hypotéka neshání zase až tak snadno, není tolik nabídek. Ale kdo chce, ten u nebankovní společnosti i hypotéku na koupi takového družstevního bytu sežene. A má kde bydlet.