Démoni nebo plaché šelmy?

V minulosti byly v českých lesích smečky vlků hojné. Vyskytovaly se v hvozdech na Šumavě, v Krušných horách, na Broumovsku, v Beskydech.

Vrátili se na Šumavu

V dnešní době najdeme jen malý počet zvířat v Beskydech a na už také na Šumavě. Tam se vrátili vlci po dlouhých letech. Poslední vlk zde byl údajně zastřelen roku 1874. Zoologové „chytili“ do šumavských fotopastí tři vlčí štěňata. Celá rodinka by tedy měla mít minimálně pět členů. Přesný počet ovšem odborníci neznají. Ale vypadá to, že se jim zde líbí a smečka se bude rozrůstat. Vlčí smečka potřebuje v evropských podmínkách pro své teritorium asi 250 čtverečních kilometrů. Na Šumavě je tedy místo pro tři smečky.

 

Jak to chodí ve smečce

Smečka vlků je skupina velice dobře organizovaná. Vrchol hierarchie patří vždy vlčímu páru „alfa“. Ten smečku vede a rozmnožuje. Většinou jsou tito dva spolu celý život. Jejich děti jsou pak „bety“ až „omegy“. „Bety“ jsou ochránci, „gamy“ a další mají na starosti lov a výchovu mláďat. Zajímavá je role vlků na konci hierarchie. „Omegy“ smečku baví, uvolňují napětí mezi jejími členy a zabraňují tak rvačkám. Někdy se ke smečce přidají i jedinci nepříbuzní. Někteří vlci zase naopak smečku na nějakou dobu opustí. Tu stráví jako „vlci samotáři“ nebo osamělé páry. Nejčastěji bývá ve smečce 5 až 11 jedinců. Ale jsou i smečky mnohem větší. I o padesáti členech.

„Ďáblové“ či plachá zvířata?

Vlci jsou zvířata, která lidé odpradávna obdivovali i nenáviděli. Germáni a Slované je uctívali. Podobně jako některé kmeny původních obyvatel Severní Ameriky. S rozvojem civilizace začali vlci dostávat spíše nálepku zlých stvoření, vraždících ve stádech ovcí, koz i v příbytcích lidí. Často jim byly přisuzovány schopnosti přímo ďábelské. Podporoval to také fenomén vlkodlaka, který se objevoval hojně v literární i filmové tvorbě. Plaché šelmy se stali pronásledovanými zvířaty.